Aby bylo učiněno zadost požadavkům kladených na pohodlí panstva, byly již od baroka zahrady často spojeny přímým vstupem z "piana nobile" tzv. salou terrenou. Barokní zahrada na Jezeří byla umístěna na vrchní terase, na kterou se vstupovalo přímo z tzv. lesního pokoje. Zahrada měla květinový parter a byla zdobena loubím, špalíry a alejemi, které zasahovaly až do blízkých lesních porostů. Její výzdobu umocňovaly sochy s motivy z antické mytologie. Pro zpestření zde byla umístěna rozličná vodní díla, jako kaskády, různé bazénky a fontány. V zahradě zvané Lustgarten byla umístěna oranžérie a fíkovna. Zámek byl oceňován pro svoji polohu a malebné okolí, k jehož rozsáhlé krajinářské úpravě přistoupili Lobkowiczové v roce 1836. Byl založen rozlehlý anglický park, organicky související a místními proslulými okrasnými školkami ve spodní části a přirozeně navazující na rozlehlou oboru v části vrchní, to je v bezprostřední blízkosti zámku.

Spodní část, zvanou arboretum, tvořily rozsáhlé palouky, lemované či přerušované partiemi různých dřevin a doplněné třemi rybníky, napájenými vodou z Albrechtického a Šramnického potoka. Travnaté plochy byly oživeny četnými květinovými záhony, fontánami a vodotrysky. V blízkosti budovy zámeckého zahradnictví se nacházely vysoké skleníky, ve kterých byly umístěny palmy a jiné teplomilné rostliny, které se v teplých měsících umisťovaly ven a podél pěšin vysypaných bílým pískem. Mezi drobnými stavbami zahradní architektury vynikal romantický pavilon a dále pak tzv. švýcarský dům, postavený na břehu rybníčka s umělým vodopádem ve svahu pod zámkem. K zajímavým prvkům zámeckého parku patřila ptačí voliéra (Vogelhaus), vyhlídkové terásky, či pavilony, z nichž nejznámější Josefinina vyhlídka byla umístěna na svahu Svatojánského vrchu.

Jezeřské arboretum se mohlo pochlubit řadou velmi cenných exemplářů dřevin. Jednalo se o převislé buky, habry, jedlé kaštanovníky, zmaliničníky japonské, liliovník tulipánokvětý, platan pestrolistý, jeřáb břek a statné šácholany (magnolie). Raritou byl tzv. "Albrechtický dub", který rostl na spodní hranici zámeckého parku. V topografii Čechy Bedřicha Bernaua z roku 1896, je tento strom spolu s dalšími třemi popisován s velkou úctou a obdivem: "....jest pravý velikán i co objemu i co do vzrůstu. Říkají dubu tomu "hraniční dub" a objem jeho ve výši 1 m nad zemí obnáší 11,6 m, tudíž průřez 3,7 m. Stáří ctihodného tohoto obra páčí se na 1000 let..." S tímto památným stromem se však již dnes nesetkáme. Jeho život skončil dne 5. 8. 1993, kdy byl úmyslně zapálen; viník nebyl – jak už to v takovýchto případech chodí - bohužel nikdy vypátrán.

Smutný osud postihl i zámecký park, z něhož se do dnešních dnů dochovala pouze spodní část, a to ve značně zanedbaném stavu. O upuštění od památkové ochrany požádaly poprvé již v roce 1978 Doly V. I. Lenina. Pod tlakem stranických orgánů na Mostecku zahájilo ministerstvo kultury v dubnu 1979 řízení směřující k likvidaci parku. Rozhodnutí bylo vydáno 27. 7. 1983, ale již dne 25. 10. 1983 bylo samotným ministerstvem zastaveno. Na nátlak SHD byla v roce 1985 zbytečně zrušena památková ochrana horní části parku. V roce 1987 se rozhodlo o záchraně zámku Jezeří, ale v parku byly dále prováděny neadekvátní zásahy. Doly znovu usilovaly o jeho likvidaci, ale po četných občanských protestech ministerstvo kultury potvrdilo dne 18. 10. 1990 památkovou ochranu parku s tím, že v budoucnu bude oporou ekologické stability celého území. Následující léta prokázala, že si torzo zámeckého parku zaslouží další ochranu i odpovědnější přístup k jeho obnově.