Program 2016:

 

30. července v 17 hod.

ZAHAJOVACÍ KONCERT
Anna Hlavenková – soprán, Daniel Kfelíř - baryton, Hana Krejčová - mezzosprán, EISENBERG KVARTET: Jana Chytilová, Jiří Sycha - housle, Ivo Anýž - viola, Ilze Grudule - violoncello, Alena Hönigová - fortepiano

Kantáty L. van Beethovena, J. J. Röslera a klavírní koncert J. J. Röslera.

 

6. srpna v 17 hod.

LOUIS SPOHR: FAUST

pos záštitou Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze

režie: Miroslav Rovenský

umělecké vedení a fortepiano: Alena Hönigová

sólisté: Marcus Niedermeyr, Jaromír Nosek, Anna Hlavenková, Dora Pavlíková, Daniel Kfelíř

sbor: Denisa Birošová, Jozefina Eichlerová, Jakub Fischer, Uta Stevens, Veronika Mikešová, Hana Krejčová, Iva Lokajíčková, Júlie, Magdalena a Valerie Rovenské, Marika Pečená, Ondřej Pečený, Jan Typlt, Tomáš Vrba, Tomáš Vík, Pavel Adámek ad.

Spohrova opera Faust je jedním z klasických děl romantického operního repertoáru a byla znovuobjevena ve třicátých letech 20. století. V moderní době ale nikdy nebyla uvedena její první verze, která byla premiérována v Praze r. 1816 Weberovou operní společností (více než 30. let před pozdější daleko rozsáhlejší verzí této opery).

Z prvního provedení této opery v Praze je dochována dobová úprava pro klavír, sólisty a sbor v Pražském muzeu hudby a je také předlohou naší inscenace. Stejně jako v originálním provedení bude proložena mluvenými dialogy, tentokrát v češtině.

 

13. srpna v 17 hod.

FANTAZIE PRO DVĚ RUCE
Alena Hönigová – fortepiano

Hudba J. J. Röslera, L. van Beethovena, F. Liszta, J. L. Dusíka a F. Mendelssohna.

 

20. srpna v 17 hod.

SLADKÉ TICHO, PRAMEN BLAŽENÉHO KLIDU

Marie Friederike Schöder - soprán

a

Batzdorfer Hofkapelle (DE)

Xenia Löffler – zobcová flétna a hoboj
Daniel Deuter - housle
Bernhard Hentrich - violoncello
Stefan Maass a Stephan Rath – loutna, theorba
Tobias Schade - cembalo

Německé árie Georga Friedricha Händela a komorní hudba od Philippa Hyazintha Lobkowitze a jeho hudebních přátel.

 

21. srpna v 15 hod.

ORATORIUM PRO DVA

Ensemble Consolazione: Karel Valter – flauto traverso, Jan Tuláček – klasicistní kytara
Hudba Giulianiho, Carulliho, Diabelliho a Haydna.

Tento koncert volně zpracovává událost, která se odehrála ve Vídni na přelomu roku 1808/1809. V té době zde byl na návštěvě skladatel a hudební spisovatel Johann Friedrich Reichardt (1752 – 1814) a ve svém „hudebním cestopise“ nám popsal zážitky z koncertu, který si vyslechl v Lobkovickém paláci.

„I kníže Lobkowitz se svým zvučným basem, který užívá zcela po italském způsobu, živě účastní komorní hudby. Jeho orchestr zde hraje většinu instrumentální hudby, jednotlivé symfonie a ouvertury přednáší velmi zdařilým způsobem. Orchestr je ale posílen i řadou vzdělaných diletantů.
Na koncertě jsem slyšel poprvé i svého nejoblíbenějšího kytaristu Giulianiho a moc jsem toužil slyšet ho ještě mnohokrát znovu“.

z „Vertraute Briefe geschrieben auf einer Reise nach Wien"
od Johanna Friedricha Reichardta

 

27. srpna v 17 hod.

SYMFONIE PRO KVARTET
Alena Hönigová – fortepiano
Lukáš Vytlačil - flauto traverso
Johannes Gebauer –  housle
Linda Mantcheva– violoncello

Ludwig van Beethoven/Johann Nepomuk Hummel: Symfonie č. 5 pro klavírní kvartet.

Hummlovy transkripce Beethovenových symfonií pro klavírní kvartet (s flétnou namísto violy) jsou mistrovskými skladbami v tomto žánru. Přestože přepisy orchestrálních děl pro komorní obsazení (na začátku 19. století nesmírně oblíbené) byly určeny většinou pro amatéry a domácí muzicírování, v řadě případů byly podobně jako v dnešní době hrány na základě skýtajících se možností a okolností a prezentovány těmi nejlepšími virtuózy.

Tak je tomu i v případě Hummelových transkripcí, které jsou nesmírně náročné a virtuózní, především pro klavír. Nejsou jen adaptací Beethovenovy předlohy, ale vpravdě novým tvůrčím dílem. Chybějící barvy orchestru jsou nahrazeny rozmanitostí motivů, arpeggií, bohatou ornamentací, ale i zcela novými hudebními řešeními. Především v partu fortepiana a flétny jsou využívány nové zvukové možnosti tehdejších nejmodernějších modelů těchto nástrojů.
Kompozici těchto skladeb předcházelo dlouholeté přátelství Hummela a Beethovena. Řadu let byly partnery v komorní hře (spolu se Schuppanzighem a dalšími), byli také často porovnáváni jako klavírní virtuosové. Přes mnohé zvraty v jejich vztahu byl Hummel jedním z hlavních organizátorů Beethovenova pohřbu a neváhal hrát na bicí ve slavném provedení Wellingtonské symfonie na Vídeňské konferenci.